Vývoj společnosti Ideal Standard se vyznačuje vysokou kvalitou surovin, pečlivým výběrem materiálů, precizní kontrolou výroby včetně finálního výrobku, neustálou inovací tvarů a funkčnosti samotných výrobků.

Velkou intuicí firmy je skutečnost, že výrobky sanitární keramiky považovala vždy za součást "zařízení" domu - za opravdové kusy nábytku, jako kdyby se jednalo o pohovku nebo knihovnu. Vzhledem k tomuto základními principu se vítěznou volbou stalo svěření projektu každého nového výrobku největším návrhářům a designérům. Ideal Standard využívá prestiční spolupráci s celou řadou světově proslulých designérů: Gio Ponti (Itálie), Paolo Tilche (Itálie), Achile Castiglioni (Itálie), Mario Bellini a Enzo Mari (Itálie), John Beauchamp (Velká Británie), herta Bemgtson (Švédsko), Axel Enthoven (Beligie) a Fabian and Studio Müller Design of Germany (Německo), ID - Design Studio (Německo). Kvalita, inovace, design jsou základními kameny filozofie firmy Ideal Standard.

Výroba keramiky a porcelánů poznamenala naši oblast již od 1. poloviny 19. století. Roku 1882 založili bratři Otto a Alfred Urbachové továrnu na porcelán, fajáns a keramiku. O prvních dvaceti letech jejich práce se nedochovaly téměř žádné prameny. Z pozdější doby je známo, že se zde nejprve vyráběly keramické figurky a později se sortiment rozšířil o užitkovou keramiku. Vzhledem k tomu, že oba bratři trpěli nedostatkem kapitálu, souhlasili v roce 1905 se začleněním závodu do Akciové společnosti továrny na porcelán v saském Triptisu. Podle zápisu v obchodním rejstříku z 25. ledna 1906 změnila továrna svůj název Bratři Urbachové, nástupci, a. s. Továrna na porcelán Triptis se sídlem v Trnovanech-Teplicích.

Po únoru 1948 prošla "Ditmarka" celou řadou reorganizací. Závod se vcelku neměnil, ale často se pozměňovalo jeho začlenění do struktury národních podniků. Roku 1950 byl původní národní podnik vzniklý po válce zreorganizován.

Značná část produkce šla na export do mnoha zemí. Mezi největší odběratele patřili skandinávské státy, Kanada, rozvojové země Asie a Afrika a Jižní Amerika.  V roce 1975 přistoupil podnik ve Znojmě k odbytové specializaci. Závod Bechyně zajišťoval dodávky na tuzemský trh a do socialistických zemí, závod Znojmo do rozvojových a socialistických států a závod Teplice, byť nejméně finančně podporovaný, na nejobtížnější trhy vyspělých kapitalistických zemí. V roce 1985 šlo 29 % produkce na export. Největšími odběrateli byli Německo, Anglie a Belgie.  V roce 1978 bylo z rozhodnutí ministerstva průmyslu přistoupeno k prohloubení mechanizace výroby pomocí nové výrobní linky. Byla zakoupena v Rakousku u konkurenční firmy Oespag A. G a uvedena v roce 1981 do provozu. Šlo o experimentální výrobek s nebývalou kapacitou 450 kusů zdravotnické keramiky za směnu. Již při jejím zavádění do provozu nastaly velké technologické problémy, které nikdo nedokázal úspěšně řešit. Skutečný výkon činil při zavedení 5% a při ukončení provozu 70% předpokládaného výkonu. Práce na lince nebyla pro české pracovníky atraktivní, a proto je postupně nahrazovali vietnamští dělníci a vězni. V roce 1991 byla linka zbourána a na jejím místě byla postavena nová válečková plynová pec dodaná firmou Riedhammer.

Polistopadový vývoj s sebou přinesl hospodářskou transformaci. Keramické závody Znojmo byly demonopolizovány a rozčlenily se na samostatné státní podniky. Rozhonutím ministerstva průmyslu byl ze závodu 03 Teplice s účinností od 1.května 1990 vytvořen státní podnik Sanvit Teplice.

Privatizační projekt Keramických závodů Teplice, a. s., byl schválen s tím, že Fond národního majetku provede přímý prodej akcií firmě Ideal Standard Eurpe se sídlem v Bruselu. Smlouva byla podepsána 31. srpna 1992.

www.idealstandard.cz